Mensator nejen o osmnáctkách: Gólman je tam v podstatě sám

Lukáš Mensator radí Jakubu Milotovi | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

(VANTAA, od naší zpravodajky) Pro české reprezentace vždy platilo a dál bude platit, že pokud chtějí na mistrovství světa získat medaili, potřebují špičkový výkon brankáře či brankářů. V realizačním týmu osmnáctky má maskované mladíky na starost Lukáš Mensator. Toho čeká po návratu domů stěhování na klubové scéně, vlastně taky jeden velký návrat – do Karlových Varů, jimž před patnácti lety vychytal titul.

Post gólmana patří k nejtěžším rolím v týmu, hlavně s ohledem na psychiku. Jak s tímto pracujete? Hlavně u mladých hráčů, protože u nich psychika hraje velkou roli.
Individuální sport v týmovém, vždy se říká, a myslím si, že to je přesně popsané. Měl jsem to štěstí si to sám zažít. Můžete mít deset kluků na stejné úrovni, ale někdo to psychicky bude zvládat lépe a někdo hůř. Věřím, že kluci jsou na tom dobře a že je jednou čeká skvělá kariéra. Samozřejmě ta cesta je ještě hodně daleká. Myslím si ale, že dnes už se to dost posouvá. Dřív byla mentální stránka hodně podceňovaná, a teď se o tom bavíme čím dál více. Je na to daleko více specialistů a ti kluci mohou dostat pomoc. Pokud ji samozřejmě chtějí. 

O brankářích se říká, že je to tým v týmu…
To je pravda. Vidím to sám, když občas stojím na střídačce. Těch dvacet kluků na střídačce spolu může komunikovat a přece jenom si k zápasu mohou něco říct. U gólmana je to těžší v tom, že je tam v podstatě sám. 

I z tohoto pohledu je důležitý výběr brankářů nejen na mistrovství, ale na i na ostatní turnaje?
Já jsem to zažil jako hráč, a jako pro trenéra je to pro mě nová zkušenost. Vlastně poprvé jsem se takto podílel na tom, že jsme se rozhodovali pro tři kluky. Upřímně si myslím, že to nikdy není o tom, že si to řekne trenér gólmanů sám, a ani tak by to být nemělo. Trenér brankářů je součástí realizačního týmu a měli bychom se na výběru všichni shodnout. Běžně to chodí tak, že se na tom musí shodnout trenér gólmanů s hlavním trenérem a asistenty. Snažíme se získat co nejvíce informací právě i z toho důvodu, jak si ti kluci budou rozumět mezi sebou. 

Jste už všichni společně docela dlouho. Někteří kluci jsou v týmu od prvního kempu. Nemáte trochu ponorkovou nemoc?
Jsme spolu už přes měsíc a sám to vidím. Po takové době už je to podobné klubové atmosféře a všechno se to odvíjí od výher a porážek. To prostě tak je. Letos jsme si to v Mladé Boleslavi úplně neužívali. Utekli jsme hrobníkovi z lopaty a sezona nebyla nikterak radostná.

Lukáš Mensator na střídačce během zápasu s Richardem Žemličkou | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Během skupiny jste to tady vlastně měli také tak. Euforii z vítězství střídal smutek z prohry…
Podle mě bychom neměli úplně lítat s hlavou v oblacích a úterý mluví za vše. My jsme do výsledku zápasu Švédsko – Švýcarsko byli všichni zklamaní a smutní, jak se to všechno vyvinulo, a potom už to zase bylo lepší. A věřím, že to dobře dopadne, protože by byla obrovská chyba a škoda, kdybychom se nedokázali poučit. Ve čtvrtfinále nás čeká těžký soupeř, který dokázal proti Norsku v posledním utkání skupiny dominovat. To si všichni uvědomují se vším respektem ke klukům ze Slovenska. Každý čtvrtfinálový zápas je těžký, podle mě o jednom gólu. Pevně věřím, že nás to vyškolilo a že zápas uchopíme dobře. 

Jak se vám v rámci realizačního týmu spolupracuje?
My jsme se s Michalem Neuvirthem podíleli na celé sezoně. Je to dobře nastavené, že jsou v každé kategorii dva trenéři gólmanů, protože jsme u ligových týmů a i s Petrem Přikrylem se doplňujeme. Pokud jde o kluky z realizačního týmu, s Davidem (Čermákem) se znám z doby, kdy jsem pod ním hrál na Kladně, a s Ríšou (Žemličkou) a Méďou (Nedvědem) se potkáváme u mládežnických reprezentací delší dobu. Mám to štěstí nemít realizační tým úplně premiérově a ta spolupráce je dobrá. Je to fajn.

Měl jste prostor sledovat i gólmany ostatních týmů?
Snažím se chodit dívat. I s Petrem Přikrylem, který je šéfem gólmanské komise v České republice, se na toto téma bavíme. On se snaží udělat vždy i nějaký report z mistrovství dvacítek a předpokládám, že to samé bude chtít také ode mě i z osmnáctek. Jak se vyvíjejí nové trendy, jak ti kluci vypadají. Takže určitě to sleduji. Chodím se podívat i na tréninky, i když na druhou stranu na mistrovství těch tréninků nevidíte tolik.

Mě osobně zaujal Tanirchan Alpysbajev, brankář Kazachstánu. Jak se vám jeví?
Viděl jsem ho, i když proti nám nechytal. Vždy když se v těchto zápasech podíváte na počet střel, kdy je to řeknu třeba padesát ku patnácti, tak jak by řekl Ondra Pavelec, gólman tam stojí na hlavě. Je to pro ty kluky hodně, ale na druhou stranu, oni nemají moc co ztratit. O to jednodušší ta pozice trošku je. Tím samozřejmě nechci jejich výkon zlehčovat. Určitě ty zápasy chytal velmi dobře. Jak říkám, nesnižuji jeho výkony, ale jdete do zápasu s tím, že nějaké branky dostanete a přece jenom se pak chytá trošku lépe, než když víte, že na vás půjde třináct střel a nesmíte dostat ani jeden nebo maximálně jeden gól. Sám jsem si to zažil třeba v Chance lize: Jakmile chytáte za slabší tým a víte, že když dostanete tři čtyři góly, tak je to trochu očekávané. Takže brankář Kazachstánu tam šel s tím, že nějaké góly dostane a počítá s tím. Na druhou stranu klobouk dolů před těmi kluky, že to zvládají.

Jakub Milota, česká brankářská jednička na MS | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Pro brankáře je náročnější, když na něj letí málo střel. Pak je pro něj těžké udržet se ve hře?
Teď jsme třeba zpátky u Romana Willa, který chytal v týmu, který byl favoritem extraligy. Tu sezonu jsem mu nechci říct nezáviděl, ale byl na něj obrovský tlak a on měl tu pozici hodně těžkou. V průměru na něj šlo osmnáct dvacet střel. Nemůže dostat víc jak dva góly, jinak ta čísla bude mít vždy špatná. Je to dvousečné. Když na gólmana letí více střel, je to pro něj ve všech směrech lepší. Zvlášť na začátku, když na vás během pěti minut letí deset střel, tak se cítíte vždy lépe.

Práce s mládeží je hodně zajímavá a dokáže přinést spoustu energie, ale na druhou stranu záleží na tom „jak se kluci vyspí“. Podle toho je pak třeba k tréninkům přistupovat?
Když slyším slovo spánek, tak přesně o tom tady tři týdny mluvíme donekonečna. Spánková hygiena a tak dále. Vím, že je to dnes moderní pojem, ale kluci si to musí trochu zažít a získat zkušenosti, že osm hodin spánku od deseti do šesti do rána není stejných jako od dvanácti do osmi. Nechci tady chytračit, ale myslím si, že to tak je. Bavíme se o tom poměrně často a je důležité, aby si to kluci přebrali sami. Samozřejmě v tomhle věku je ve hře spousta faktorů a někdo to zvládá lépe a někdo hůř. Věřím, že se kluci k tomu postaví dobře a v podstatě tu druhou část závěrečného týdne celé sezony uchopí lépe. 

Co vás na vaší práci nejvíc baví?
Asi ta různorodost, že to není monotónní. Přiznám se, že práce na ledě mě baví moc. Na druhou stranu v sezoně už je to pak někdy moc, protože málokdy jste u jednoho týmu. Vlastně se prolínáte od třetí třídy až po áčko. Na druhou stranu je to ale i dobře. Když v áčku hrajete úterý, pátek, neděle a jste po celé republice a týmu se nedaří, tak je fajn si zajít na trénink se třeťáky, čtvrťáky, kteří mají úplně jiné zájmy. Pak se tomu třeťákovi snažíte vysvětlit, jak má držet lapačku. On na vás kouká, začne se usmívat a z ničeho nic řekne: „Mně teď vypadl zub.“ Tohle vás úplně jinak obohatí a nastaví, já si to užívám a baví mě to. 

Část vaší kariéry je svázána se západem Čech a teď se do Karlových Varů vracíte. Jak se těšíte?
Těším se. Během května ještě musíme pořešit bydlení, protože jsme mimo. To má všechno na starosti manželka, ale už jsem povinen se tam co nejdřív hlásit a všechno rozběhnout. 

Vy jste podepsaný pod dvěma úspěchy Energie a patříte ke klubovým legendám. Jaký je pro vás návrat i z tohoto pohledu?
Je to fajn. Těším se na to. Na druhou stranu je to pro mě velký závazek. Beru to jako velkou zodpovědnost vůči klubu.

Lukáš Mensator | Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter